Jak zblbnout psychicky labilního soupeře (a nakonec i sebe)

„Člověk by se měl aspoň občas hejbat,“ říkávala už moje babička a měla samozřejmě pravdu. A tak se čas od času zvednu od svého stolu a vyšlápnu si na výlet k ledničce. Je to sice činnost, již provozuji poměrně pravidelně, avšak pořádný pohyb to není. Snad proto již nějaký čas věnuji každý rok asi polovinu víkendů kuželkám.

Konstruktiva nasadila do třetí ligy hodně mladé družstvo (věkový průměr našich soupeřek byl dnes sedmnáct let!), což jsem já osobně pojala jako neskutečnou drzost, mladice navíc zcela zapomněly na úctu ke stáří a začaly pěkně zostra. Již při podzimním měření sil u nás na Karlově Hanka podotkla, že je poměrné nechutné honit se s koulí v ruce se soupeřkou, která je třikrát mladší než ona.

Dívčiny z Konstruktivy však podobnými komplexy netrpí. Po dvou hráčkách to bylo 0:4 v náš neprospěch, navíc jsme ztrácely 36 kuželek, což je poměrně dost. K dovršení všeho jsem jako poslední z našeho čtyřčlenného týmu nastupovala já a holky se tvářily, že bych mohla zápas ještě vyhrát (Irini Sedlački totiž náskok téměř stáhla). Tož, tak jsem se pečlivě ofačovala ze všech stran (jedna z aššských hráček mi díky tomu říká mumie), polkla jsem brufen a šla jsem duševně zmasírovat svoji devatenáctiletou soupeřku.

„Trénovat nechodím, jelikož to mám v paži,“ pravila jsem a udělala jsem dřep. K zemi jsem klesla poměrně snadno a kupodivu se mi podařilo i hbitě se narovnat, aniž by mne nějak významně louplo v kolenou. Opojena úspěchem jsem tudíž ještě podotkla, že jsem sice od loňského května nastoupila za Pragovku v lize jenom dvakrát, ovšem že jsem nasazována pouze v případě, kdy je potřeba docílit rekordního výkonu, nebo vyhrát ztracený zápas. Dívčina čučela jako péro z gauče a já jsem přemítala, zda vydržím bez problémů alespoň prvních padesát hodů, jelikož jsou kuželky (ač se to nezdá) fyzicky poměrně náročným sportem (bowling je proti nim zívačka) a já jsem od května nehrála kvůli tomu, že mi tak trošku přestalo fungovat fyzično.

Během pětiminutového rozcvičení jsem se svoji soupeřku snažila přesvědčit, že už bychom měly začít hrát, protože zápas jenom zdržujeme. Trvala ale tvrdohlavě na pěti minutách, tak jsem házela dál, avšak prudce jsem zvolnila tempo. Když srazila všech devět kuželek, jedovatě jsem špitla, že kdyby mne poslechla, mohla mít hodovku v zápise. Okamžitě souhlasila s tím, že celých pět minut nevyužijeme, což mne velmi potěšilo, neboť jsem kouli naposledy držela poslední týden v listopadu, takže mi bylo jasné, že se mi brzy nebude dostávat sil.

První padesátku jsem překvapivě vyhrála skoro o dvacet kuželek. Když jsme si měnily dráhy, tak mi soupeřka pravila, že hraji moc dobře. „Inu, nechval mne,“ pravila jsem skromně, „já to vím! Víš proč hraje Dobeška v Německu? Protože se bála mojí konkurence!“ Pro ty z vás, kteří netuší, kdo to je Naďa Dobešová, by asi bylo dobré vysvětlit, že je to česká reprezentantka, několikanásobná mistrně světa a světová rekordmanka. Jak jsem později zjistila, mé soupeřce slavné jméno nic neřeklo, možná ji napadlo, že to byla nějaká hráčka od nás z Pragovky.

A pak jsme se pustily do posledních padesáti hodů. Mlela jsem sice z posledního, přesně jak jsem čekala, avšak mlela jsem tak hezky, že jsem své nezkušené soupeřce začala utíkat. V jednu chvíli mne napadlo, že jsem ji svými hlody možná přece jenom nahlodala a současně jsem naleptala příznivě i svoje duševno, jelikož jsem hrála v naprosté pohodě. Zapomněla jsem dokonce, že jsem již v lehkém rozkladu, neboť jsem přestala vnímat bolavý pivní loket, který se ke konci první padesátky začal nepříjemně ozývat. V samém závěru jsem sice zabrzdila, protože jsem se s koulí po dráze spíš už jenom plazila, než abych svižně střídala kroky, přesto jsem však dotáhla zápas do vítězného konce.

Vždy jsem si myslela, že dokážu svými kecy zblbnout pouze slabé jedince, dnes se však ukázalo, že umím zdezoirentovat již i sebe. Zatímco jsem čekala, že úspěchem po dlouhé nečinnosti bude, když odhážu všech sto hodů, deklasovala jsem o generaci mladší děvuchu o 87 kuželek a navíc jsem si dokonce lehce vylepšila osobák – zaokrouhlila jsem ho na 450.

Rozhodla jsem se tudíž, že budu masáž svého duševna i nadále provozovat. Pokud se mi podaří dosáhnout uspokojivých výsledků, budu vás o tom informovat.