Když jsem dnes ráno vklouzla do výtahu, udeřil mne do nosu podivný zápach. „Aha,“ napadlo mne, „některý z nájemníků jel s košem, v němž si lebedilo něco zkaženého.“ Inu, nadechla jsem se a do plic jsem hodlala pustit svěží vzdoušek v okamžiku, kdy opustím zasmrádlou klec.
V přízemí jsem rychle otevřela výtahové dveře a zhluboka jsem se nadechla. Zápach však nezmizel. Naopak. Jeho intenzita zesílila. U zábradlí stál podivný mužík neurčitého věku s ušmudlaným kulichem na hlavě. Ani zbytek jeho ošacení nebyl příliš reprezentativní a čistý. V ruce držel dvě značně opotřebované igelitky, v nichž měl nejspíš celé své jmění. Když mne uviděl, objevil se na jeho zarostlé tváři úsměv, který odhalil čtyři zuby, krčící se strachem v jeho ústní dutině.
„Dobrý den,“ řekl a pravou rukou smetl kapku ze špičky nosu.
„Co tu děláte?“ zvolala jsem překvapeně.
„Spím,“ odvětil a zadásnil se.
„Proboha, kde?“ vyprskla jsem. Miluji sice bližního svého, ale představa, že bydlím v paneláku s tímto človíčkem, mne příliš nepotěšila.
„No… tady,“ odmlčel se.
„Kde tady?“ zeptala jsem se. „Proč nejdete k Libeňáku do Armády spásy? A jak jste se sem dostal?“ Vchodové dveře mají totiž zvenku kouli a navíc se zamykají. Alespoň doufám.
„Měli jste tady večer votevřený dveře. Tak jsem se vyspal ve sklepě, u kotelny,“ pravil. „Je tam teplo.“
„To věřím,“ opáčila jsem, „ale přece tady nemůžete zůstat. Proč nejdete do té Armády spásy. Tam by vás nechali vyspat a dostal byste tam určitě i něco k jídlu. A proč jezdíte výtahem?“
„Já tam nemůžu, on tam chodí Franta a toho nesnášim. Posledně jsem mu musel dát do držky,“ vysvětlil mi a špinavý ukazováček zapíchnul do podlitiny u pravého ucha. „Vejtahem jsem jel ze sklepa, protože mě bolej hnáty. Hele, neměla byste pajsku? Koupil bych si něco k jídlu. Mám děsnej hlad.“
Otevřela jsem vchodové dveře a rukou jsem mužíkovi naznačila, aby vyšel ven. Když tak učinil, zamkla jsem a povídám: „Tak pojďte se mnou, jestli chcete, koupím vám v potravinách bagetu.“
Podíval se na mne a zamumlal: „Já bych radši tu pajsku. Dal bych si pivo…“
Odvětila jsem, že jeho alkoholismus nehodlám podporovat. Pokrčil rameny a vydal se loudavou chůzí pryč. Chvíli jsem stála na místě a potom jsem se vrátila do naší panelákové klícky. Seběhla jsem po schodech ke sklepům, abych se podívala na bezdomovcovu noclenárnu, protože mne napadlo, že v našem domě možná přečkal víc mrazivých nocí.
Pokrčila jsem nos, anébrž se mužíkovo aroma mísilo s další vůní. Ve výklenku vedle výtahu ležely na zemi noviny, zřejmě bezdomovcovo nouzové lože. Hned vedle trůnil exkrement nebývalých rozměrů a u dveří kotelny se leskla loužička.
Vzpomněla jsem si na nedávnou výzvu pražských zastupitelů, kteří požádali Pražany, aby v mrazivých dnech pomohli lidem bez střechy nad hlavou. Měla jsem silné nutkání zavolat panu primátorovi. Je přece také Pražan, možná že výzvu dokonce inicioval, takže by pro něho neměl být problém uklidit vizitku, kterou nám bezdomovec po svém přespání zanechal…
Bezdomovec v doměTo je teda hustý. Pochopím, že zaleze někam, kde mu je zima, ale proč se vykálí v baráku, to teda nechápu. To je fakt humus! 🙁
*..zivot muze prichystat komukoliv z nas situace,kterych bychom se sami nikdy nenadali…
Point…To máš pravdu. Ale vydělat se a vymočit v domě, ve kterém se mi náhodou podaří přespat? To je opravdu pro silný žaludek!
**No já to tedy chápu. Když se mu chce v noci, tak přece nepoleze ven, aby se už nedostal dovnitř, ne? Uvědomte si, že bezdomovec má jiný pravidla, jak hygienický, tak morální. Slupka civilizace na něm nedrží tak dobře jako na ostatních…
Primatorcheche…. volala jsi na radnici, aby prisel primator uklidit to h…? :))
Podpora alkoholismua dalších neřestí je jistě nemorální. Co ale vlastně ta podpora alkoholismu je?
Podpora alkoholismu – pro Parano-Maxima :o)Alkoholismus jest, jak známo, závislost na požívání alkoholu. Pakliže hladový člověk opovrhne kusem žvance, patrně bude s touto metlou lidstva v příbuzenském vztahu… ;o)
Dneska asi vynechám večeřiMám totiž obavy, že pokud bych kvůli jídlu přerušil bušení do klávesnice, moc těžko bych potom znovu posbíral myšlenky. A někdy se mi taky stává, že – ač hladový – dám přednost třeba časopisu nebo čemukoli jinému.Jsem taky závislák?
Dneska asi vynechám večeři – pro hladového Maximka ;o)Mám dojem, že tohle už není závislost, je to spíš počínající skleróza. Jakmile neudržíš myšlenku, je to v pytli. I když na druhé straně… pokud alespoň občas udržíš moč, tak jsi jura! :o)) Koukám ale, že jsme na tom stejně: také se občas s kručením žaludku do něčeho pustím a za hodinu si vzpomenu, že jsem měla hlad… který už kupodivu nemám. Stáří je holt neradostné… :o))
Možná jsme oba pořád mladší než ten bezdomovecAle na těhle lidech se skutečný věk pozná dost těžko.Uznale mručím nad doplněním RSS v rekordním čase.
Možná jsme oba pořád mladší než ten bezdomovecJá jsem o jeho věku také přemýšlela. Přiznám se, že znám jen málo osob, které jsou starší nežli já, takže tenhle zajímavý mužík byl (z mého úhlu pohledu) v rozpuku. ;o)
Našemu věku se ještě nedávno říkalo "nejlepší léta"Nebo už to taky zrušili?
Nejlepší léta…… údajně vezmou za své až při našem vstupu do unie. Tak si, chlapče, koukej těch pár posledních měsíců užít! ;o)
Dlouhý život všem eurofobikůmTřeba se i dočkáme toho, že z nich jednou vypadnou skutečný důvody tý fobie …